Svět animovaného filmu

Historie českého animovaného filmu

Český animovaný film

Historie slavné éry československého animovaného filmu se začíná psát až po druhé světové válce. Mezi nejvýznamnější představitele patří Jiří Trnka, Karel Zeman a Hermína Týrlová.
Rapidnímu rozvoji českého animovaného filmu paradoxně velmi pomohlo znárodnění filmového průmyslu (1945) a vstup uznávaného výtvarníka Jiřího Trnky do něj. Jiří Trnka začal v pražském Atelieru filmových triků (AFIT) nadmíru úspěšně.

V roce 1946 si z Cannes přivezl hlavní cenu za film Zvířátka a Petrovští (tento film ve světě zcela neznámého autora porazil taková jména světové animace jako Walt Disney, Norman McLaren či Paul Grimault). Trnka a jeho spolupracovníci, později také velmi významné osobnosti českého filmu, Břetislav Pojar, Jiří Brdečka, Eduard Hofman a další, se v následujících letech postarali o celou řadu úspěšných filmů.

Společnost AFIT se rozdělila na studio loutkových filmů, kde Trnka působil, a studio kreslených filmů Bratři v triku. Na konci 40. let natočil Jiří Trnka v rekordním čase hned tři animované filmy celovečerní a několik filmů krátkých. To bylo v té době víc, než zvládl kdokoliv jiný na světě. Trnkovy projekty měly pro svoji úspěšnost velkou státní podporu, a to i po nástupu komunistické diktatury.

V padesátých letech vznikly v Trnkově dílně úspěšné tituly jako Bajaja (1950), Staré pověsti české (1952), Sen noci svatojánské (1959) a další, jimiž si Trnka vysloužil od světové filmové kritiky označení Walt Disney Východu. Poslední film Jiřího Trnky Ruka z roku 1965 patří mezi jedno z jeho nejslavnějších děl.

Z Trnkových spolupracovníků si vydobyli světovou popularitu Jiří Brdečka a Břetislav Pojar. Jiří Brdečka se věnoval režírování kreslených filmů. Břetislav Pojar je další důležitou postavou českého loutkového filmu. Hned jeho první samostatný krátký film O skleničku víc (1954) byl mezinárodním úspěchem (např. hlavní cena na festivalu v Cannes). Mezi nejznámější Pojarovy filmy patří série o hravých medvědech, Pojďte, pane, budeme si hrát, a Zahrada podle knihy již zmíněného Jiřího Trnky. Břetislav Pojar je od devadesátých let vedoucím Katedry animované tvorby na pražské FAMU

Druhé centrum českého animovaného filmu bylo na Moravě. Ústředními postavami Zlínských ateliérů byli Karel Zeman a Hermína Týrlová. Týrlová mimochodem natočila své první filmy ještě dříve než Jiří Trnka. Její filmy jsou určeny především dětskému publiku. K nejznámějším patří Vzpoura hraček (1948).

Filmy Karla Zemana prosluly neopakovatelnou poetikou založenou na kombinaci živých herců s animovanými modely a kresleným pozadím. Náměty svých filmů často nacházel v tvorbě Julese Vernea. Podle Vernea natočil Zeman také svůj nejproslulejší film Vynález zkázy.

Původem ze Zlínských ateliérů byl i Zdeněk Miler, který však záhy přesídlil do Prahy do čerstvě založeného studia Bratři v triku. Miler je autorem kreslené postavičky krtečka, jehož příběhy se dočkaly obrovské popularity nejen v ČR (Milerův první film s krtečkem – Jak krtek ke kalhotkám přišel – získal roku 1957 hlavní cenu na festivalu v Benátkách). Krteček se stal jedním ze symbolů českého animovaného filmu.

Další výraznou postavou studia Bratři v triku byl Josef Kábrt, který rovněž přišel do Prahy ze Zlína. Jeho nejslavnější prací je podíl na celovečerním francouzsko-českém projektu Divoká planeta (1973), výtvarně zpracovaném Rolandem Toporem v režii René Lalouxe.

Pozdější generaci slavných osobitých tvůrců představují v loutkovém filmu Lubomír Beneš, Jan Švankmajer a Jiří Barta. Velkým mezinárodním úspěchem Lubomíra Beneše byla jeho loutková variace na motivy klasického příběhu o králi Midasovi, Král a skřítek (1980). Divácká srdce si získal groteskní sérií večerníčků pro děti A je to.

Jan Švankmajer původně přišel k filmu od práce v Laterně magice, kde spolupracoval na projektech velmi poeticky kombinujících hrané divadlo, tanec a film. Je označován za filmového tvůrce s jedním z nejosobitějších filmových stylů, který nese výrazné stopy surrealismu. První filmy natočil v šedesátých letech a dnes patří k nejznámějším žijícím tvůrcům animovaného filmu i za hranicemi republiky.

Nejvýraznějším počinem Jiřího Barty je Krysař (1985), loutkový film na motivy staroněmecké legendy zpracované českým spisovatelem Viktorem Dykem.

Je až s podivem, s jakou grácií se tvůrcům animovaného filmu podařilo překonávat nástrahy a omezení totalitního režimu. Byl to jistě velký boj, mnoho projektů nemohlo být realizováno, jiné byly cenzurovány, kritizovány či zabavovány, ale přesto přese všechno spatřilo světlo světa tolik neobyčejných děl, z nichž mnohá dodnes náleží do pokladnice světového filmového dědictví.  Úspěchy v zahraničí pomáhaly tvůrcům jako Trnka, Pojar, Zeman, Švankmajer a dalším natáčet filmy podle svých představ.

Výhodou zestátněné komunistické kinematografie byla velká státní finanční podpora, o kterou po pádu socialismu a odstátnění filmového průmyslu český animovaný film přišel. Ocitl se tak v obtížnější finančí situaci.

V současné době vzniká jen omezené množství animovaných filmů. Mezi tvůrce, kteří se dokázali i přesto prosadit nejen na české, ale i mezinárodní scéně, patří Jan Švankmajer (Něco z Alenky - 1992, Lekce Faust - 1996), režisér loutkových filmů Aurel Klimt, mistři totální animace Pavel Koutský – např. Curriculum vitae (získal Zlatého medvěda na berlínském festivalu) a Michaela Pavlátová – její film Řeči, řeči, řeči (1992) byl nominován na Oscara.

Cenu americké akademie získal jiný Čech, Jan Pinkava, který tvoří filmy v americkém studiu Pixar (průkopníku na poli počítačové animace). Oceněným krátkým filmem byla Geriho hra (1998).

Český animovaný film nežije však pouze ze své slavné tradice, stále disponuje mnoha talentovanými a originálními tvůrci, kteří čekají na svoji příležitost předvést pověstné umění české animace na světovém filmovém poli.

Přehlídka českých i světových animovaných filmů je každoročně k vidění na mezinárodním festivalu animované tvorby AniFest, který se koná v jihočeské Třeboni. Festival si za své trvání vybudoval významnou pozici nejen v Evropě, ale i ve světě!
Žádné komentáře