Svět animovaného filmu

Úžasňákovi

Úžasňákovi

Animovaný snímek z produkce studia Pixar představuje rodinu superhrdinů, která místo aby si užívala zasloužené slávy za své dobré skutky, musí se skrývat v anonymitě a třást se strachy, že bude prozrazena. Rodiče Úžasňákovi kdysi zachraňovali svět, ale byli udoláni žalobami lidí, kteří byli spaseni proti své vůli. Teď je ovšem před nimi nová hrozba...
Přiznávám, že se mi ulevilo. Před každým novým filmem z produkce Pixaru (Příběh hraček, Příšerky, s. r. o., Hledá se Nemo) mám obavu, že ta jejich vítězná jízda skončí a tentokrát natočí špatný film. A co myslíte? Úžasňákovi jsou úžasní!
Nebudu se tu rozněžňovat nad tím, jak vtipný je nápad natočit film o rodině superhrdinů, která místo aby si užívala zasloužené slávy za své dobré skutky, se musí skrývat v anonymitě a třást strachy, že bude prozrazena. Pan Úžasňák a jeho žena Elastička nejsou jedinými superhrdiny, kteří nejdřív do úmoru zachraňovali svět ("Přál bych si, aby někdy zůstal zachráněný ASPOŇ DESET MINUT!" svěřuje se na začátku pan Úžasňák v televizním interview), ale nakonec byli udoláni žalobami lidí 'spasených proti své vůli', uštváni tiskem a zahnáni do ilegality. Stejně před nimi skončili například hrdinové komiksu Watchmen, stalo se to i Supermanovi nebo Batmanovi.
Úžasnost Úžasňákových nestojí na originálním nápadu nebo zápletce; filmů o rozpolcené rodině, která se musí naučit táhnout za jeden provaz, jsme už taky viděli dost. Jak už je u pixarovských filmů zvykem, jde tu o postavy. Zábavné, roztomilé a šťavnaté tak, že si je není možné nezamilovat. Tátu Boba, kdysi sebevědomého, supersilného a hypermrštného pana Úžasňáka, který bojuje s nadváhou, musí se nechávat ponižovat zlým šéfem v pojišťovně a za žádných okolností nesmí projevit své schopnosti. (Program na utajení superhrdinů totiž ztrácí trpělivost - Úžasňákovi se stěhova­li už čtyřikrát). Mámu Helen, která sice stále obstojí coby superhrdinka známá jako Elastička, ale z její malé dcerky Violet (neviditelnost a silová pole) a synka Dashe (rychlost blesku) jí už cukají nervy. A taky designérku Ednu Mode, která je postavou možná malá, ale její zásluhy v oboru superhrdinských kostýmů, nezničitelných a zároveň strojově pratelných, jsou obří. Všichni jsou třídimenzionální nejen v počítačových termínech, ale i v těch lidských, a vydržel bych se na ně dívat, i kdyby nemuseli znovu nasadit masky a zachránit svět. Stačí sledovat je u večeře.
Jejich úžasné dobrodružství se více než komiksovými příběhy inspiruje starými bondovkami. Odehrává se na tichomořském ostrově, záporný hrdina bydlí v sopce a přístup pana Úžasňáka k atraktivní Mirage dokonce téměř překročí obvyklé hranice vztahu superhrdiny k padouchově asistentce. Ale i když musím poznamenat, že právě akční scény na ostrově představují to nejméně super na celém filmu (jinými slovy: jsou pouze nadprůměrné), právě v těch místech si uvědomíte, jaké neuvěřitelné úsilí se za Úžasňákovými skrývá. Zařízení místností v brilantním stylu 60. let je tak propracované, že by si zasloužilo nominaci na Oscara za výpravu. Celá vi­zuální stránka filmu včetně ­jakoby plastových obličejů hlavních hrdinů, je pocta této designové éře a postava Edny Módní je přímým odkazem na slavnou hollywoodskou návrhářku Ednu Headovou, kostýmní výtvarnici Snídaně u Tiffanyho... Ale nejkrásnější na tom je, že ani parodická hudba, ani záplava gagů nikdy neodvedou vaši pozornost od toho hlavního. Že se díváte na film o rodičích, kteří musí své děti přesvědčit o tom, jak jsou úžasní.
Filmoví recenzenti obvykle o filmech z produkce Pixaru tvrdí, že je poznat, jak jejich tvůrce práce baví. Možná nastal čas si přiznat, že jde zároveň o lidi, kteří filmům rozumějí. Nenechají se svádět technologickými možnostmi, nenatáčí přímočaré parodie, jako je třeba konkurenční Příběh žraloka, a nespokojí se s kdejakým laciným vtipem. Dokonce vědí, že někdy se vyplatí zvážnět. Celé ty dlouhé pasáže z pojišťovny, v níž nešťastný pan Úžasňák trpí, aby uživil svou rodinu, by se jistě daly sestříhat do jediné srandovní sekvence. Jenže když ho sledujeme, jak se snaží své obrovité tělo narvat do tísnivé minikanceláře, jak se mu ekluje odírat klienty a poslouchat toho brýlatého pidižvíka, co mu dělá šéfa, jak jeho jedinou večerní zábavou jsou srazy s dalšími skrývajícími se superhrdiny a hořké plkání o starých časech, uvědomíme si, že strategií firmy Pixar není hollywoodské 'pochop publikum a dej mu, co žádá', ale 'pochop své hrdiny, a lidi si je zamilují'. Což je metoda, kterou by měli častěji používat i tvůrci filmů hraných. A která filmu zaručuje dlouhý život.

ORTEL: Důmyslné i dojemné digitální dobrodružství dostane děti, dospělé i důchodce.
Žádné komentáře