Svět animovaného filmu

Spláchnutej

Spláchnutej

Snobský myšák z lepší společnosti se nešťastnou náhodou ocitne v odpadním potrubí, které vede do drsného světa, v němž nepřežije každý… Počítačově animovaný film je dílem britského studia Aardman, které proslulo hlavně plastelínovými hrdiny.
Zaklapnou dveře, a myšák Roddy (tedy Roddy Saint James, abychom učinili jeho vznešenému původu zadost) má luxusní sídlo poblíž londýnských Kensington Gardens jen pro sebe. Zatímco jeho člověčí majitelé odjíždějí na dovolenou, honem honem opouští svou zlatou klícku (doslova) a jme se užívat si všeho, co prostorný dům nabízí. Mejdan plný vyjížděk v otevřeném sporťáku a návštěv letního kina – poslouží obrovitá televize s plochou obrazovkou – ovšem nemá dlouhého trvání. V domě se vzápětí zjeví krysí cockney vetřelec a chudák Roddy se stává obětí vlastní léčky s ‚vířivkou‘, aby odputoval záchodem do kanalizace…
To vše se odehraje ani ne v deseti minutách – a právě překotnost je hlavním, ale prakticky jediným nedostatkem, který Spláchnutej má. Účast studia DreamWorks nijak neublížila výtvarnému provedení a v počítačích ‚emulovaná‘ plastelína i tentokrát nese typicky aardmanovský rukopis, osobitou mimikou hrdinů počínaje. Samotnou Roddyho cestu kanály pak charakterizuje přímo exploze nápadů. Úžasně barevný ‚Podlondýn‘ se svými replikami architektonických dominant nadzemského předobrazu bere dech – a před invencí tvůrců při vymýšlení leckterých postav nelze než smeknout.
Týká se to mořského vlka, který kvůli většímu dramatickému efektu mluví do flašky, ,bondovského‘ zloducha Ropušáka, jenž nepřátele konzervuje tekutým dusíkem, jeho francouzského bratrance L’Žabáka, který má ve svém komandu i mima pojmenovaného ‚překvapivě‘ Marcel, či dobráckého Ropušákova poskoka, bílého krysáka Whiteyho, jemuž připadla asi nejlepší replika filmu: „Kdysi jsem dělal nahoře v laboratoři. Byla to velká šamponová fuška. Byl jsem tmavě šedej, když jsme začínali.“ Do téže kategorie spadá i chór Slimáků, který Roddyho během kanálové odysey kdovíproč doprovází a tu jen atmosféricky píská, tu vícehlase pěje útržky adekvátních písní (Don’t Worry, Be Happy)…
Humor Spláchnutýho se ale netočí kolem popkulturních citací, mnohem víc spoléhá na fyzické gagy, mnohdy dovedené až do absurdna – když se Roddy během pádu třikrát praští do rozkroku, objeví se doslova odnikud hrající si děti, aby dostal počtvrté fotbalovým míčem…
Důraz na klasickou grotesku by problém nebyl, horší však je, že hektické tempo – film je takřka nepřetržitou honičkou – nedává šanci se s hlavními postavami výrazněji sblížit. Platí to hlavně o Roddym, o něco méně pak o jeho průvodkyni, majitelce a kapitánce lodi Ritě. Jako by se pod veškerou tou kreativitou tak trochu ztratila duše…

ORTEL: Aardmanovsky hravé, občas zpomalit by ale rozhodně neškodilo.
Žádné komentáře