Svět animovaného filmu

Ratatouille

Ratatouille

Animák od Pixaru je v posledních letech záruka kvality. Nezklamal ani Ratatouille – hravý příběh malého krysáka, který má jediný sen: stát se šéfkuchařem. Jeho cesta za velkým snem je dojemná, zábavná a poučná a na rozdíl od předchozích načančaných Aut zaujme diváky všeho věku.
Loňská Auta měla všechno, co publikum od Pixaru očekává, silným morálním apelem počínaje a pozorností k detailu konče. Zároveň v nich ale bylo tolik hladivosti a přívětivosti, že divák neschopný setrvat půldruhé hodiny v mentálním rozpoložení pětiletého dítěte se místy mohl nudit. Pomyslný míč teď od ‚otce zakladatele‘ Johna Lassetera vrací na správnou stranu hřiště Brad Bird, který nám už v Úžasňákových předvedl, že špičkový animák se pohodlně obejde i bez sentimentu.
Už nikdy se asi nedozvíme, jak měla vypadat původní verze Ratatouille od českého režiséra Jana Pinkavy, ‚náhradník‘ Bird ale každopádně nezklamal. Hrdinu Remyho, krysáka s vytříbeným citem pro chutě a vůně, uvěznil mezi dvěma světy. Remyho rodina jeho kulinářské vášni ani rozhodnutí chodit po dvou („Kdo sahá na jídlo, chodí zásadně po zadních!“) nepřeje, lidi pak představa krysy v kuchyni naplňuje panikou. Jenže když se Remy řízením osudu ocitá v někdejší restauraci svého mrtvého kuchařského idolu a současného imaginárního průvodce Augusta Gusteaua, váhá jen chvíli. Jediné, co k naplnění snu potřebuje, je spojenectví s mladým kuchařským nemehlem Linguinim. Příběh nezapomněl ani na romantiku, to když Linguinimu do cesty nastrčil půvabnou Colette, která se v ‚mužském‘ oboru rozhodla být tou nejdrsnější kuchařkou na světě. A na rozdíl od Aut dojde i na padouchy, ti jsou tu hned dva: mrňavý intrikánský šéfkuchař Skinner a nelítostný kritik restaurací Anton Ego, příznačně obývající místnost o půdorysu rakve.
To všechno Bird se svým týmem prošpikoval gagy čistě vizuálními, jako jsou honičky po kuchyni nebo scény, ve kterých ústřední pár dolaďuje vzájemnou komunikaci ne nepodobnou loutkovoďičství, kdy Remy Linguiniho řídí taháním za vlasy. Humorem slovním pak často přinutí vyprsknout i dospělé, například v dialogu o jednom z kuchařů restaurace Gusteau’s: „La­rousse pašoval zbraně pro La Résistance. Nechce říct pro kterou, ale nevyhráli.“
Výtvarné zpracování filmu pak jednoduše nemá chybu. V Příšerkách s. r. o. si Pixar mohl dovolit jen jednu chlupatou postavu, a i tak výpočet každého políčka zabral hodiny, technologický pokrok ale umožnil udělat z Ratatouille nejchlupatější 3D animák vůbec. Tím to ale nekončí: pastelové ladění sluší v první řadě úžasně vykreslené francouzské metropoli. Díky citu pro drobné detaily a zkratku bude kdokoli, kdo ji kdy navštívil, v animovaném městě rázem jako doma. „Jaké místo je lepší na snění než Paříž?“ zazní z plátna. Ratatouille to potvrzuje na sto procent.

Ortel: Přinejmenším po výtvarné stránce zatím nejlépe
dotažená pixarovka.
Žádné komentáře