Svět animovaného filmu

Doba ledová 2

Doba ledová 2

V pokračování úspěšné digitálně animované pohádkové komedie od studia Fox se vrací mamut Manny, lenochod Sid, šavlozubý tygr Diego i prehistorická veverka. Manny by rád založil rodinu, ale nejen jemu zkomplikuje život tání a blížící se povodeň.
Co první Doba ledová úspěšně nakousla, dotáhlo pokračování ještě dál. Obleva je lepší ve všech ohledech – tedy až na příběh, jehož kostra jako by z oka vypadla Disneyho Dinosaurovi, jen s tím rozdílem, že se odehrává o pár milionů let později, kdy smrtící sucho nahradil problém opačný − ledy tají, a nechtějí-li mamut Manny, lenochod Sid a tygr Diego polykat andělíčky, musejí hledat záchranu na druhé straně zatápěného údolí. Manny při tomto výletu zjistí, že není posledním mamutem na světě, námluvy mu však komplikuje fakt, že jeho par­tnerka se považuje za vačici.
Děj tedy původností právě neoplývá, ovšem variace na téma ‚tři samci a nemluvně‘ z jedničky také nebyla nijak originální, a výsledný dojem to nezkazilo. Scénář Oblevy zaujme alespoň ‚aktuálními‘ odkazy na globální oteplování či několika starozákonními podobenstvími. Pokračování je navíc ve srovnání se svým předchůdcem vtipnější, pestřejší, lépe zrežírované a obrazově i hudebně ‚našlapanější‘. Pokud je pro vás důležité, kolik tisíc chlupů se hýbe na tom kterém ocase, budete spokojeni i s technickou kvalitou animace; valící se voda nebo padající led sice nedopadly nejlépe, ale stěžejní postavy (s výjimkou Diega) jsou rozpohybované velmi hezky. Díky zdravému sebevědomí po úspěchu jedničky si tvůrci také mohli dovolit i trochu neobvyklé věci – například bizarní scénu, kdy Sida uctívá národ pidilenochodů, nebo výstup supů, kteří pobaví upravenou ódou na jídlo z muzikálové verze Olivera Twista. A když už zábava přece jen začne upadat, situaci vždy zachrání krysoveverka Scrat, která tentokrát není pouze bezvýznamným objektem posměchu, ale rovněž hybatelem děje. Jakkoli jsou její ­výstupy založené na jediném gagu, jeho modifikace se zdají být nevyčerpatelné.
Připravte se ale na to, že nejen u Scrata se setkáte s humorem tvrdšího ražení. Mezi postavami najdete roz­jívené vačice, nevychovaná mláďata šikanující svého učitele, vypočítavého plazího veksláka i lenochoda, který se vysmívá druhům na pokraji vyhynutí – a nikdo z nevychovanců není řádně pokárán, natož potrestán. Uvědomělí rodiče mohou mít jiný názor, ale člověku přejedenému ‚nezbytnými‘ morálními poselstvími disneyovek a v menší míře i pixarovek to bude připadat nadmíru osvěžující. Předešlý cynismus doceníte zejména ve finále, které už je bohužel plně ve znamení předvídatelného hrdinství a sentimentu.
A ještě rada na závěr: můžete-li, pokuste se vyhledat titulkovanou kopii. Stará známá pravda, že dabing dokáže ublížit atmosféře i vtipu, platí v případě Oblevy dvojnásob.

ORTEL: Přestanete-li srovnávat s Pixarem a přimhouříte-li oči nad ‚košatostí‘ příběhu, budete se bavit královsky.
Žádné komentáře